Srpen 2017

Velký špatný, část třetí

29. srpna 2017 v 13:54 | Kirsten |  Ostatní
Mlčky uháněli dálnicí, obklopeni vybledlou žlutí na nebi, která probouzela Norimberk do nového dne. Evelyn se cítila napůl unesená, napůl spasená z té absurdní ztracené situace. Vůbec neuvažovala ani nad důsledky svého počínání, ani nad jejich dalším vývojem. Jen tiše seděla po jeho boku a občas koutkem oka zahlédla jeho stejně zamyšlený pohled před sebe, který mohl znamenat úplně cokoli. Neměla odvahu na to se zeptat, na co právě teď myslí, neb ani netušila, co si má vlastně myslet ona sama.

Když zastavili v nedaleké vesnici před dřevěnou brankou s číslem šest, tvář ji osvítily první sluneční paprsky norimberského jara. Mlčky vystoupili z auta a Thomas ji provedl úzkou cestou kolem velikého žlutého domu k menšímu domku, před kterým stála loď zahalená plachtou.

"Vítej u mně doma," řekl, když otevřel dveře a sundal si kabát. "Dáš si něco k pití? Jakej máš ráda koktejl?"

Velký špatný, část druhá

18. srpna 2017 v 17:04 | Kirsten |  Ostatní
A následujícího rána se probudila na rudém koženém gauči vzadu restaurace, velikém akorát pro jednu osobu třímající druhou v náručí. Svit poledního slunce vkrádajícího se do síně skrz okno ji příjemně hřál na tváři.
"Ahoj bejby," zamumlala ze spánku Evelyn, když spatřila jeho hluboké zelené oči lemované dlouhými řasami, jak si všimla teprve teď, a něžně se na něj usmála.

"Ahoj," pohladil ji po rozcuchaných vlasech a optal se, zda se cítí na snídani.
A tak spolu strávili další dvě hodiny seznamováním se, dokud se Evelyn nemusela vrátit zpátky k Chantal do bordelového pokoje. K snídani si dala pivo a k němu oblíbený dezert, panna cottu.

"Kde jsi sakra byla? Měla jsem o tebe takový strach! Že tě ten týpek zavřel do sklepa a znásilňoval tě celou noc! Druhej Fritzl tyvole. Volala jsem ti aspoň tisíckrát, hledala jsem, jestli náhodou nespíš na ulici. Nemohla jsem vůbec spát, jak jsem se o tebe bála!" vyskočila Chantall z postele v okamžiku, kdy Evelyn opatrně otevřela dveře. Vrhla se jí kolem krku a svalila ji na postel. "Tak co, jaký to bylo? Asi dobrý koukám," plácala dlaní netrpělivě polštář.

"No co ti mám říct, to já jsem ho znásilnila, ihned poté, co mi na stole přistál ten nejlepší burger, jakej jsem kdy jedla. Docela se mi líbí, líbí se mi, jakej je, jak se na mě dívá, jak se pohybuje, co všechno zažil a co pro to všechno udělal. Nevím proč, ale asi ho obdivuju, je úplně jinej než chlapi v jeho věku, jaký známe v Česku. Tak jsem tu nakonec prožila románek na jednu noc," pověděla jí s hlavou v oblacích, pak se na ni podívala a s pevným hlasem zopakovala: "Na jednu noc."
Najednou jí problikla zpráva na mobilu.

"Chtěl bych tě ještě jednou vidět, než zpátky odjedeš a už se nevrátíš," stálo suše na messengeru ve zprávě od Thomase.
"Vyzvedneš mě v pět ráno před klubem XY? Jsi si jistý, že zvládneš být vzhůru tak dlouho?"
"Budu tam."

Ten večer čekala Evelyn poslední noc. Majitel klubů tanečnice mezi sebou průběžně střídal, aby všechny měly možnost spravedlivě rozděleného výdělku. Některé kluby totiž vydělávaly více než jiné, a poslední noc měly Evelyn a Chantall tancovat v malé hospodě, která údajně proslula bohatými návštěvníky. Vypadala však natolik uboze a poloprázdně, že si Evelyn mohla volně létat ve vlastním vesmíru celou noc, nevšímaje si těch několika málo mužů, z nichž ani jeden neměl v úmyslu ani jí, ani žádné jiné koupit drink. Chantall si však ten večer rozhodla užít plnými doušky všech možných druhů alkoholu, které dostala bůhvíkde.


Velký špatný, část první

16. srpna 2017 v 22:31 | Kirsten |  Ostatní

Některá rozhodnutí se v lidech nerodí na základě toho, jací jsme nebo čeho jsme schopni, ale přímo úměrně na množství času, který na tato rozhodnutí máme. Někdy nás čas honí natolik neúprosně, že se člověk chopí první možnosti, a až poté vyhodnotí, zda se rozhodl správně. Problém je v tom, že veškerá rozhodnutí nás vedou přesně tam, kam směřujeme, a ve výsledku jsou vždy ta správná, nezávisle na tom, zda jsme na ně hrdí nebo ne.

''...A teď stojím v boží tichosti posvátného místa, jenž mně osobně svaté není, ale za svoji duši plnou paradoxů se kaju v kostele ze svých hříchů. Přicházím v míru, s plně obnaženou tváří, avšak stále uvědomujíc se, že před Bohem si není radno hrát na něco, co nejsem, a proto tiše a s pokorou našlapuji k oltáři v rudých lodičkách..."

Jednoho dne, když se na jejím mobilu rozezněl vkrádající se tón příchozího hovoru, ihned věděla, že bývalá spolubydlící, jež s ní vlastně vůbec nebydlela, má pro ni špatné zprávy. Energeticky náročný rodinný dům, v němž žila teprve několik týdnů, si při každoročním vyhodnocení spotřebované elektřiny, plynu a vody vyžádal horentní sumu, kterou nebyla schopná v daný moment zaplatit. Částka se spravedlivě rozdělila mezi všechny čtyři spolubydlící, a přesto byla pro ni mimořádným výdajem, který z jejího konta vymazal veškerou naději na další měsíce, jelikož propast mezi dalšími nečekanými výdaji na začátku roku se rovnala vzdálenosti mezi rukou a televizním ovladačem, když jste se konečně po dlouhém dni uvelebili na gauči. Prostě setsakra veliká.

Po uvědomění si prekérní situace a vyhodnocení všech možností, které se v daný moment sice nabízely, avšak nepřicházely v úvahu, si s povzdechem lehla na rozviklanou postel a zavolala kamarádce, aby přešla na jiné myšlenky. Samozřejmě se neudržela a po pár minutách se rozhovor s Chantall stočil k otázce, se kterou se potřebovala poradit.

"Hele, nechceš jet někam na výlet?" Zeptala se pak Chantall.
"Pokud mě takovej výlet vyždímá do poslední koruny, je to přesně to, co potřebuju," odpověděla ironicky. "Všechno mě v týhle zemi už vyčerpává. Sere mě moje práce, sere mě bydlení, sere mě chlastat každej den jako ukrajinskej vesničan a plácat se ve svobodě, která mě skličuje možná ještě víc než poslední týdny vztahu s mým ex. Myslela jsem si, že když ukončím trápení, ze kterého v posledních dnech nebylo jiného úniku, budu se konečně věnovat tomu, čemu chci, ale místo toho se plácám v úplně jiném, sice mnohem řidším, ale stále bahně. Chci odtud na pár dní vypadnout. Ale jak a kam?"
"Možná bych pro tebe měla jedno řešení, kterým zabiješ tři mouchy jednou ranou...Pojedeme do Norimberka, užijeme si společně spoustu zábavy a zároveň si vyděláme."
"Myslíš tancovat u tyče jako X dalších holek kolem nás?"
"No, tancovala jsi sportovně pole dance dva roky, ani trochu ti to nechybí?"
"Jo, ale to bylo tři dlouhý roky zpátky, kdy jsem s tím skončila, když jsem odešla z domu. Vždyť víš, jakej na to mám pohled, Chantall. Roky tvrdím, že jsou naše kamarádky v tomhle ohledu štětkami. Kdybych udělala to samý, je to jako uříznout si vlastní kus charakteru, za kterým si stojím."
"Vážně to není tak hrozný, jak si myslíš. Jenom tancuješ, s pohledy ostatních na tvém těle, na které si nemohou sáhnout, ale s libostí na něj těch pár minut zírají. Je to jako kdybys použila v praxi svoji ženskost, mě to třeba baví. Párkrát jsem tam byla a vždycky to byla sranda, která stála za to. Za spoustu prachů jako dárek k tomu, že se cítíš sexy. Holky, který se za svoje tělo stydí, by v sobě nikdy nenašly odvahu tancovat před publikem. A ty to navíc umíš, tak co?"
"Dám ti ještě vědět. Musím si to projít hlavou, víšjak...já nevím."
"Já si chci taky trochu přivydělat a zároveň odtud na pár dní vypadnout. Ty dlouhý měsíce doma mě úplně zdeptaly."
"No tak jo. Kolik mám času?"
"Do zítra? Jely bychom hned tenhle čtvrtek."