Velký špatný, část druhá

18. srpna 2017 v 17:04 | Kirsten |  Ostatní
A následujícího rána se probudila na rudém koženém gauči vzadu restaurace, velikém akorát pro jednu osobu třímající druhou v náručí. Svit poledního slunce vkrádajícího se do síně skrz okno ji příjemně hřál na tváři.
"Ahoj bejby," zamumlala ze spánku Evelyn, když spatřila jeho hluboké zelené oči lemované dlouhými řasami, jak si všimla teprve teď, a něžně se na něj usmála.

"Ahoj," pohladil ji po rozcuchaných vlasech a optal se, zda se cítí na snídani.
A tak spolu strávili další dvě hodiny seznamováním se, dokud se Evelyn nemusela vrátit zpátky k Chantal do bordelového pokoje. K snídani si dala pivo a k němu oblíbený dezert, panna cottu.

"Kde jsi sakra byla? Měla jsem o tebe takový strach! Že tě ten týpek zavřel do sklepa a znásilňoval tě celou noc! Druhej Fritzl tyvole. Volala jsem ti aspoň tisíckrát, hledala jsem, jestli náhodou nespíš na ulici. Nemohla jsem vůbec spát, jak jsem se o tebe bála!" vyskočila Chantall z postele v okamžiku, kdy Evelyn opatrně otevřela dveře. Vrhla se jí kolem krku a svalila ji na postel. "Tak co, jaký to bylo? Asi dobrý koukám," plácala dlaní netrpělivě polštář.

"No co ti mám říct, to já jsem ho znásilnila, ihned poté, co mi na stole přistál ten nejlepší burger, jakej jsem kdy jedla. Docela se mi líbí, líbí se mi, jakej je, jak se na mě dívá, jak se pohybuje, co všechno zažil a co pro to všechno udělal. Nevím proč, ale asi ho obdivuju, je úplně jinej než chlapi v jeho věku, jaký známe v Česku. Tak jsem tu nakonec prožila románek na jednu noc," pověděla jí s hlavou v oblacích, pak se na ni podívala a s pevným hlasem zopakovala: "Na jednu noc."
Najednou jí problikla zpráva na mobilu.

"Chtěl bych tě ještě jednou vidět, než zpátky odjedeš a už se nevrátíš," stálo suše na messengeru ve zprávě od Thomase.
"Vyzvedneš mě v pět ráno před klubem XY? Jsi si jistý, že zvládneš být vzhůru tak dlouho?"
"Budu tam."

Ten večer čekala Evelyn poslední noc. Majitel klubů tanečnice mezi sebou průběžně střídal, aby všechny měly možnost spravedlivě rozděleného výdělku. Některé kluby totiž vydělávaly více než jiné, a poslední noc měly Evelyn a Chantall tancovat v malé hospodě, která údajně proslula bohatými návštěvníky. Vypadala však natolik uboze a poloprázdně, že si Evelyn mohla volně létat ve vlastním vesmíru celou noc, nevšímaje si těch několika málo mužů, z nichž ani jeden neměl v úmyslu ani jí, ani žádné jiné koupit drink. Chantall si však ten večer rozhodla užít plnými doušky všech možných druhů alkoholu, které dostala bůhvíkde.




Evelyn si chvílemi povídala s vyhazovačem, který ač nedokonale, tak mluvil česky a opravil jí náhrdelník, který se jí nešťastnou náhodou rozbil, když se mu do něj zamotaly vlasy. O půldruhé ráno si do podniku nechala donáškou přivézt večeři, a když se usadila nahoře v kuchyňce, tiše pozorovala českou kolegyni, jak lámanou angličtinou s někým telefonuje.

"Myslela jsem si, že je přísně zakázáno používat v práci mobil, byť se podívat na hodiny," pronesla Evelyn, když namotávala na vidličku špagety poté, co její kolegyně zavěsila.
"Já jsem tady barmanka a pracuji tu dlouho, pro nás tahle omezení neplatí. Neplatí tu pro nás skoro žádná omezení, které tu máte vy, ubohé tanečnice, které nesmějí ani po práci ven."
"Jakto že nesmíme ven?"
"No, pokud tě někdo ze zaměstnanců uvidí s kýmkoliv odcházet po práci ven, čeká tě mastnej výprask, možná vyhazov, ale stoprocentně pokuta ve výši 400 euro."
"Ani kdybych šla s kamarádem, kamarádkou?"
"Nikdo zvrchu nepředpokládá, že máš kam jít za zábavou v pět ráno, když je všechno zavřené. Navíc to tu všude v celé ulici přísně hlídají kamery."
"Proč?"
"Podnik vlastní tebe a tvá procenta, za to tě přeci platí. Ne že si budeš vydělávat jinde bokem u zákazníka, který přišel vydělat peníze podniku. Takhle to v týhle branži chodí, milá zlatá. Ale já mám romantičtější příběh," zaculila se na mě s plnou pusou od pečených šneků z listového těsta. "Já jsem se tu zamilovala do toho kurýra, který ti přivezl špagety. Dva měsíce jsme na sebe jen koukali, a až pak si se mnou promluvil vyhazovač a naznačil mi, že se mu líbím. Ale byl moc stydlivej na to, abych se mě na cokoli zeptal. A tak jsem dostala výjimku, a čtyři měsíce mi každý večer do práce vozí jídlo přítel."
"To je mi zvláštní, proč by někdo chodil ven se zákazníky...hmm..."

Minuty se vlekly nebezpečně pomalu úměrně tomu, jak rychle se opíjela Chantall. Pověsila se na krk bohatému svobodnému mládenci, kterému poskytla za večer několik privátních tanců, a který jí oplátkou tajně poskytl tak tučné spropitné, ač Evelyn nechápala, jak se tohle mohlo stát. Chantall nebyla schopná ani pomalu sedět na otáčivé židli na baru, natož souvisle mluvit. A přesto si ji společník držel pevně u těla a nemínil odejít. Evelyn si tu noc konečně zatancovala jen sama pro sebe, v mírných obavách i těšení, jak bude probíhat poslední noc.
Když odbila pátá ráno, Evelyn věděla, že Chantall nemá šanci odejít po svých domů bez ní. Vyhazovač jim na cestu zpátky do bordelu nabídl rámě a cestou vtipkovali o událostech z posledních hodin.

"No a kdy máš teda ten sraz?" zamumlala náhle z polospánku Chantall, našlapuje bosa po studených kachličkách a botách v ruce.
"Jakej sraz?" zpozornil securiťák a pohlédl na Evelyn. Chantall i v opojení alkoholu došlo, že šlápla vedle, a spěšně se snažila zachránit situaci.
"Ona je totiž na holky, ta Evelyn," rozjařila se. "A jednu teď má, a já se jí ptám, kdy s ní teda má ten sraz! Zítra jedeme domů!"
"Myslím, že jí zavolám, až bude čas," pohlédla Evelyn spěšně na hodinky, otevřela dveře od domu a převzala téměř bezvládnou, tavící se Chantall. "Tak tedy dobrou. Snad se ještě někdy uvidíme."

"No, tak to bylo teda o fous, víš co se mi teď mohlo stát, kdybys to celý prokecla? Možná bych teď seděla na koberečku u majitele!" vřískla Evelyn na Chantall, jakmile zabouchla dveře od spícího bordelu.
"To bude v pohodě, uvidíš. Všechno to jsou jenom kecy, že to tady někdo hlídá, každej tu už dávno spí," rozmáchla rukama do okolí a těžkým krokem zdolávala stupínek po stupínku. "Běž za ním, já to nahoru už nějak zvládnu. Hlavně si s ním pořádně užij, ten kluk stojí za to."

A tak Evelyn vykročila zpátky do ulice, přesně ve chvíli, kdy ji míjel.



"Ahoj, prosím nepřibližuj se ke mně. Otoč se a jdi zpátky, běž pár metrů ode mě a předstírej, že mě neznáš. Mohla bych se dostat kvůli tomu do problémů," zašeptala do nočního klidu Evelyn, jakmile spatřila, že se k ní blíží. Zvolna se otočil na podpatku a tiše spolu kráčeli liduprázdnou ulicí, opět symbolicky ozářeni rudými světly, které se staly jejich totemem.
Na konci hradební zdi si jej Evelyn přivinula k sobě, vtiskla mu láskyplný polibek a pošeptala mu do ucha: "Konečně jsme v bezpečí. Teď tě můžu uvítat-"

Tři metry před nimi najednou prudce zastavilo velké rudé auto. Evelyn i Thomas byli v tu vteřinu obklopeni zvukotěsnou kopulí, do které patřily jen jejich duše a propojené touhy, nevšimli si, že z auta kdosi vystoupil. A ten kdosi kráčel přímo k nim.
Vyhazovač.
"Jo tak lesba, to je mi ale píčovina, jak říkáte vy Češi," zahulákal. "Padej zpátky do bordelu nebo budeš mít těžkej průser," pohrozil jí.
Thomas se od ní odtrhnul a nechápal, co se kolem něj děje. O vteřinu později mu svitlo.
"On je můj kamarád a znám ho dlouho, nemůžeš mi zakázat s ním odejít," naléhala Evelyn v naději, že s vyhazovačem strávila pracovní večer v přátelském duchu, a že situace nedopadne tak zle, jak jí bylo líčeno.
"Hele bejby, mně je jedno, s kým se taháš, ale tady jsou všude kamery, já jsem v práci, a ty seš pod mým dohledem. Buď tak hodná, nastup se mnou do auta a já tě odvezu domů. Ani já nechci mít problémy."
"Co se děje? Nech ji být, já tu pokutu klidně zaplatím," rozzuřil se Thomas a už už zaujal válečný postoj. "Chci s ní ještě dneska bejt."
"To je v pohodě, Thomasi, promiň mi to, nechci, abys to proboha platil..."
"Ne, tenhle kretén přece nemá právo tě jen tak sebrat, aniž bys měla na výběr," osočil se.
"Já ale mám na výběr," opáčila a objala ho kolem krku. "Měj se, kamaráde, uvidíme se někdy příště, až budu v Norimberku."

Napíšu ti hned, jak bude čisto, pošeptala mu do ucha.

A tak nasedla do auta a mlčky jela sto metrů po boku vyhazovače zpátky ke své zakleté věži.
Když Evelyn otevřela dveře, Chantall líně ležela na posteli a v jedné ruce držela telefon, v druhé pivo. "Co že seš tak brzy? Amant ti nepřišel?"
"Ne, ale mám průser, jsem úplně v háji! Ten vyhazovač si na nás počkal o ulici dál a sledoval mě. Popadl mě za ruku a odvezl mě zpátky sem. Všechno je ztracený."
"No tak to ne, a co ti řekl?"
"Je pořád v práci, Chantall. Já to chápu. Asi."
"Ne. Ty si teď na sebe vezmeš můj obří kabát, natáhneš si na sebe kapucu a vystřelíš ven za ním, dokud není pozdě," odhodila mobil, postavila se a vrávoravě otevřela skříň. "Kdyžtak si to vezmu celý na sebe. Nikdo nám na kamerách nedokáže, že jsi to byla ty. A já jim řeknu, že jsem šla sama na procházku."
"Ty určitě, vždyť jsi sotva schopná stát," zasmála se zoufale na odpověď a neochotně si od ní vzala její kabát. "Ale děkuju."

A tak vyběhla zpátky ven, v bojovém přesvědčení, že tentokrát ji nikdo nezastaví. Venku mezitím začalo pršet, a tak si stáhla kapuci přímo do obličeje, neohlížejíc se, zda na ni vyhazovač stále nekde číhá. Nejvyšší možnou rychlostí utíkala z minového pole pryč. Doběhla na konec ulice, několika skoky přeskočila v tu hodinu nevídaně rušnou ulici, a pelášila pryč.

Utíkala dál a dál, dokud si neuvědomila, že se ztratila. Zastavila se, vytáhla z kabelky telefon a zjistila, že je téměř vybitý. A že vlastně v Německu nemá zpřístupněný roaming.

I stála na místě půl minuty, v tichém zoufalství, v pomalu vkrádajícím se svítání do nového dne.

Proboha kde to jsem? Co jsem to udělala?

A v tu vteřinu, přímo vedle ní, zastavilo černé BMW s agresivním vzezřením. Kdosi zevnitř rozrazil dveře spolujezce, popadl ji za ruku a vtáhnul ji dovnitř. Na sedadlo, na kterém ležela rudá růže.

Evelyn v úžasu pohlédla řidiči do zelených očí.

"Kam jedeme?" špitla.
"Ke mně domů."

Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laura Laura | 20. srpna 2017 v 9:40 | Reagovat

Velký špatný je název na 4 měsíce dopředu a stále trvá? tak šup, chci si přečíst o našem fuck housu :D

2 blackshouts blackshouts | 20. srpna 2017 v 12:23 | Reagovat

[1]: Dočkej seeeee, Fickenhaus je hned v pořadí :D

3 outcry outcry | Web | 21. srpna 2017 v 8:51 | Reagovat

Suoer! :) Moc mě to bavilo, máš skvělý styl psaní :).

4 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 21. srpna 2017 v 20:03 | Reagovat

Úžasný. Miluji❤

5 Violet Violet | Web | 22. srpna 2017 v 20:30 | Reagovat

Pěkný :)

6 LittleFly LittleFly | 8. září 2017 v 22:25 | Reagovat

Pribeh, ktery je pravdepodobne realitou. Smutne, rozhodne ne pekne.

7 Sober Guy Sober Guy | 18. září 2017 v 16:43 | Reagovat

[6]: s hodnocením souhlasím, ale má váhu, když ho píše někdo, jehož prsa si najdu za 3 sekundy?

8 LittleFly LittleFly | 18. září 2017 v 17:14 | Reagovat

[7]: tak to si me pletes;) tezko bych pak tohle mohla napsat;)

9 Sober Guy Sober Guy | 19. září 2017 v 15:58 | Reagovat

Tak to se omlouvám, ale špatně zvolená přezdívka, radši bych ji vyměnil. :D

10 LittleFly LittleFly | 19. září 2017 v 21:06 | Reagovat

[9]: Jak se tak divam, tak jo:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama