Kde je zakopaná Sekera?

19. září 2017 v 15:00 | Kirsten Axe |  Ze života

Ohodnocení naší vlastní tváře je ze strany ostatních striktně subjektivní. Zeptáte-li se kamaráda, partnera či člena rodiny na to, co si o vás skutečně myslí, a nejen, že zásah bleskem upřímnosti je ve většině případů obalen konejšivou diskrétní vatou, každý vám sestaví domeček z karet vaší osobnosti jen podle karet takových, které vybere jen on sám. Před tím, co si ve skutečnosti a v nejnahatější pravdě myslíme sami o sobě, se nedá utéct.

A včera mi to došlo. Po procházce noční Prahou, ulicí, která je náměstím všech srazů, politických kampaní a letních posezení, jsem se stavila na jedno do Rock Café. Jen tak přemýšlet nad tím, co se mnou bude dál. A jak naložit se svým dalším plánem, ve který pořád nemám dostatečnou motivaci.

Mezi prvním velkým a druhým malým pivem jsem si odskočila na toaletu, kde mě zarazilo velké osvětlené zrcadlo. Už dávno se mi nestalo, že bych před takovým stála a viděla svoji tvář skutečně zřetelně (na moje tři dioptrie, na které nenosím brýle).




Člověka vlastně tak s trochou nadsázky popíše právě zrcadlo. A zrcadlo reflektuje naši tvář před námi samotnými zcela objektivně. Protože sobě přece nemůžeme lhát. Můžeme se před sebou skrýt za oblak duševní mlhy, ale dřívě či později občas nastane ten moment, kdy se pozastavíme, a jen na sebe civíme. S otázkou na srdci, zda je v obrazu skutečně před námi ten člověk, ve kterém sídlí naše duše.

Tak tedy, člověka v těchto okamžicích tvrdě popíše právě zrcadlo. A taky fotografie, pokud tedy nevzniká zamrznutím v úsměvné křeči na fotkách z Instagramu za účelem ukázat světu fyzicky co nejkrásnější podobu naší osoby.

Narcismus neexistuje; lidé, co se často fotí nebo prohlížejí v zrcadle, jsou buď sebou zklamaní anebo naopak motivovaní. Vidí svoji tvář zřetelně, uvědomují si ji, jsou s ní smíření a v lásce k sobě. A ti, kteří na sebe do zrcadla často nehledí, omezují to na hygienicky a společensky preventivní nezbytné minimum anebo nebo se dokonce pohledu sami na sebe vyhýbají, vlastně si ani na vlastní oči nechtějí uvědomit, že vlastně žijí.

A tak jsem tam chvíli jen stála a civěla na sebe. Blondýna s barevným odstínem nechtěně inspirovaným Donaldem Trumpem a obličej, který až tolik nepoznávám. A možná právě v tom je zakopaná ta Sekera (kdo ví, zná i dvojitý smysl toho pojmenování).

Tak dlouho jsem postrádala motivaci, až jsem ji našla právě na haj.zlech. Ono něco je vidět na obličeji vrstvu make-upu, upravený nebo neupravený vlasy, a něco jinýho je ve skutečnosti vidět sama sebe a říct si -

Tak za rok budu touhle dobou už někde úplně jinde. Ale tady už rozhodně ne.

Ono asi každému jednou dojde trpělivost z prokrastinace, když se namísto lítosti, sebeutěšování a hledání neviditelných překážek najednou začne drsně obviňovat.

A tak jsem si zrovinka vzpomněla na to, jak mám po prázdninách úplně rozhozenej režim. Chodím spát v pět ráno (teď jsou mimochodem tři), spím do tří odpoledne, a pak sedím a čumím do mobilu jak sůva z nudle. A tak jsem přišla na to, jak s tím zatočit!

Mám za den čtyři budíky, při jejichž vyzvánění mi na obrazovce bliká pozitivněnegativní poznámka:

8:30 - V lednici na tebe čeká bezva snídaně, a na net právě vyšla nová snůška publicistických klenotů i hovadin, které si prostě musíš přečíst! HAHA!

9:00 - Zvedni pr.del, ty líná hlavo

12:00 - Máš mít dávno snídani a první úkol dne za sebou!!! A radši i druhej!

21:00 - Seš si jistá, že jsi dneska udělala všechno a nezklamala se?

No a když se v devět propadám hanbou před svým vlastním budíkem, tak aspoň nejdu spát do té doby, než to dokončím. Jako třeba právě teď.

Dobrou noc
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 19. září 2017 v 17:20 | Reagovat

Psala jsem jeho životopis

2 LittleFly LittleFly | 19. září 2017 v 19:52 | Reagovat

Charakter a uctu k sobe i k druhym si uchovej. To je podstata. Vnejsi krasu vytvorenou maluvkama, odstrani i par kapek vody, ale tu vnitri vyzaruji i nekteri lide, kteri nepobrali mnoho vnejsi krasy. A kdo je krasnejsi? Ten s krasou uvnitr, s charakterem a pocitem, ze vse co delal, udelal tak, ze se za sebe nemusi stydet.

3 Sober Guy Sober Guy | 20. září 2017 v 13:36 | Reagovat

Dost zajímavý paradox, propadat se hanbou nad něčím, co jsi vytvořila, abys hanbě nepropadala.

4 J.R. J.R. | Web | 23. září 2017 v 18:50 | Reagovat

Snad ti to vydrží :)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 9:06 | Reagovat

Nevím nevím, sadistickým budíkem bych si asi do života kecat nenechal :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama