Fickenhaus, druhá část

25. října 2017 v 22:59 | Kirsten |  Ostatní
Marion se z práce vlekla neskutečně pomalu. Prvopočáteční šok a vztek nyní vystřídaly smíšené pocity, strach z neznáma a úder sebelítosti. Měla pocit, že se jí už dlouhou dobu v ničem nedaří, a že každý její učiněný krok je jen dalším přešlapem na poli života. Sotva zvládla s obtížemi udělat maturitu, a už celé léto pracovala na brigádách a myslela přitom na úplně jiné věci než na letní prázdniny. Její rodinné spory pak ke konci eskalovaly do té míry, kdy už bylo načase se postavit čelem nepochopení z obou stran a pokusit se věci napravit. A bydlení s Daisy Pípalkovou po tom všem byla čirá katastrofa znázorňující výsledek toho, jak člověk nemá smýšlet o životě před tím, než šlápne do bahna.

Jo, protože opravdu je to tak. Tím, kým jste dnes, je výsledek kroků, které jste podnikli v minulosti. A vaše budoucnost se skládá z toho, kým jste v přítomnosti. Nuže, je to takové lidové moudro, matematický vzorec pro sebeanalýzu.

Marion zazvonila dole u dveří a počkala, až jí přítel shodí klíče z okna. Vyšlapala do druhého patra, otevřela dveře od bytu, pozdravila jeho rodiče, a pak se v jeho pokoji svalila na gauč. Každý, kdo na něm kdy ulehl, byl uchvácen jeho pohodlností a doslova jím nechal pohltit.
"Ahoj," vydechla.

Zvedl se ze židle u televize a posadil se k ní, dívaje se jí do očí.

"Blbej den, co?"
"A jak. Jsem příšerně naštvaná, uražená a zoufalá. Myslíš si, že se někdy dostanu ven z tohohle kolotoče nešťastných náhod?"
"Ale jistě že jo, hele podívej...Najdeme ti skvělý bydlení, kde budeš bydlet s nějakou slečnou. Neboj, všechno dopadne dobře. Já jen...chtěl bych se ujistit, že by sis nevzala osobně, kdybych ti řekl-"
"Já vím. Nemusíš mi to vysvětlovat, já moc dobře chápu, že zpátky to nejde. Vlastně to ani sama nechci. Jen si nejsem jistá, jestli to zvládnu za dva týdny. Nechci jít bydlet někam mimo tohle sídliště, mám to tu až moc ráda. Ty parky, paneláky, les a rybníky...Nedokážu si představit žít někde v centru nebo na opačném konci Prahy."
"Tak se na to podívejme," poplácal ji láskyplně po zádech, přitáhl k sobě notebook a společně strávili večer hledáním nejnovějších nabídek v okolí. V noci pak Marion šla spát k sobě domů.

O pár dní později Marion z procházky po Praze s kamarádkou potkala cestou domů ve dveřích starší milou babičku s bílým baretem na hlavě. Babi se na ni zezačátku přátelsky usmála, když jí Marion podržela dveře od chodby k výtahu. Jely spolu do pátého patra a babička se jí zeptala, jestli míří do bytu paní Pípalkové.



"Ale ano, bydlím tu. Tedy prozatím, do dvou týdnů se zase odstěhuji pryč. Nakonec to nevyšlo."
"Tomu se ani nedivím, kdo by chtěl bydlet s takovou ženskou zlou, nepříjemnou. Ani ta slečna před vámi tu moc dlouho nepobyla."
"Ano, přebírala jsem pokoj od jiné slečny, která tu bydlela čtvrt roku, ale odstěhovala se s rodinou zpátky na rodnou Moravu, kde měla i přítele."
"To se mi nezdá, já bych tipla, že tu bydlela nanejvýš čtrnáct dní."
"Kolik jich tu dohromady bydlelo u paní Pípalkové?"
"To vám nepovím, děvenko, to už si nepamatuji," usmála se na ni omluvně babička a stiskla jí ruku. "Tak já vám přeji, abyste šla bydlet někam, kde se vám bude líbit."

A vystoupila pryč.

Marion byla opět zaskočená a zmatená, ale neměla nejmenší chuť o tom přemýšlet. Jen se ten večer zavřela v pokoji, psala a nechala hrát televizi na pozadí. Radši ani nechodila kouřit na balkon přes kuchyň, aby nepotkala Daisy, a tak si zapálila cigaretu z okna, i když si to majitelka bytu nepřála. Marion byla toho názoru, že když se k ní někdo zachová nefér, sabotuje jedno jeho menší pravidlo, na kterém lpí. Jako tichý provokativní protest.

Další den se cestou z práce Marion opět vrátil pocit vzteku. Všimla si na facebooku několik dní starou žádosti o zprávu, která byla od Barbary.

"Ahoj Marion, na bytě tě nemohu zastihnout, tak ti píši sem. Nechci být zlá a určitě to tak neber, ale...Já si pronajala pokoj od Lucky, a ta mi nabízela ten malý, kde byla skříň, stůl, knihovna a televize. Řekla mi, že ty jsi ten velký pokoj nechtěla, a že ten malý se ti líbí víc, že je útulnější. A ty jsi se tam akčně nastěhovala bez toho, aniž bych o tom věděla, přitom to byl můj pokoj. Já to ale vzala a jsem ráda, že mám větší pokoj, protože mám velkou postel. Ale co se mi určitě nelíbí, tak je právě to vybavení. Stůl si klidně nech, já ho nepotřebuji, ale tenhle pronájem jsem brala hlavně kvůli televizi, a ta mi byla slíbená na začátku. Ale máš ji ty a to se mi nelíbí. Ráda bych si jen vzala to, co mi náleží. Pronajímám Lucky pokoj a ta v něm měla televizi, takže bych ji ráda měla také. Paní Daisy druhou televizi samozřejmě řeší. Chci se tedy domluvit na den, kdy si ji můžu přestěhovat. Jsem teď doma a ráda bych si ji pustila, kor když je tu klid. Tak prosím, kdy budeš doma, abychom ji přestěhovaly, anebo si pro ni mohu dojít sama? Jen chci, co mi náleží...jen to, co jsem si od začátku pronajala. Díky, Barbara"

Marion spěšně odepsala.

"Barbaro, doufám, že jsi online. Kdy budeš doma? Musíme si promluvit."
"Jsem teď na módní přehlídce a budu doma pozdě v noci, proč?"
"Dobrá, můžeme si promluvit zítra o samotě bez Daisy? Dopoledne mám tři prohlídky bytu."
"Co se děje? Prosím řekni mi to, děsíš mě."
"Barbaro, ona na nás ušila pěknou boudu. Já se mám do týdne stěhovat, a ty nejspíš do konce měsíce taky, ale ještě o tom pravděpodobně nevíš. V ten den, kdy jsi Daisy poslala nájem i kauci na účet, mi zavolala, že se mám vystěhovat pryč, protože jí přijede sestra z Kazachstánu. Ona tu do toho ještě očividně habruje s pronájmy našich pokojů a mě čirou náhodou zastavují lidi na chodbě a ptají se mě, proč bydlím s Pípalkovou."
"V tom případě nechápu, proč nás vyhazuje obě? Jako já jsem stejně chtěla jít pryč, ale potřebuje její sestra dva pokoje? Mě dnes ráno zastavila jakási babička a ptala se mě, odkud jsem, že mě nezná...Ale Daisy mě prosila, ať nikomu nic neříkám, a tak jsem odpověděla, že jsem na návštěvě u kamarádky. Každopádně já se od prosince stěhuju taky pryč. Už jsem si našla dokonce i pokoj, a tenhle mi stejně nevyhovuje. Ale nic jí zatím neříkej, já jí to zítra řeknu sama. Zblázním se z té ženské, vůbec nechápu tohle chování..."

Marion běžela domů, aby konfrontovala paní Pípalkovou. Daisyina ješitnost, bezohlednost a proradnost ji natolik vyvedly z míry, že cítila nutkavou fyzickou potřebu jí vpálit do očí svůj názor. Jakmile zabouchla dveře od bytu, rázným krokem kráčela k Daisy, která si v kuchyni vařila večeři z pytlíku.

"Dobrý večer, mohla byste mi něco vysvětlit? Proč mi Barbara tvrdí, že má mít můj pokoj a nárokuje si televizi? A jak je možné, že i přes podepsanou smlouvu si můžete dovolit mě do dvou týdnů vystěhovat? Já podmínky bydlení splňuji, nemáte přeci nárok mě odtud vystěhovat, jen protože sem přijede vaše sestra, máme spolu totiž trochu jiný vztah než návštěva."
"Marion, tak za prvé...já ti nejsem vůbec ničím vázaná. Tohle je můj byt, a my mezi sebou máme byznys. Takhle se někdy věci stávají, měla byste si na to zvykat," odpověděla táhlým hlasem a s ledovým klidem míchala v hrnci instantní polévku s nudlemi.
"Dobrá tedy, proč mě i Barbaru zastavují sousedé a diví se, proč zrovna u vás někdo bydlí, a také proč tu nebydlí déle než pár týdnů? Tohle jednání je od vás nefér!" rozohnila se Marion a proti své vůli začala pod nátlakem emocí zvyšovat hlas.
"Heleďte, přestaňte mi sem tahat vaše osobní záležitosti," umírnila ji. "Tohle je byznys."
"Já že sem do tohohle vašeho "byznysu" tahám osobní záležitosti? A nemyslíte si, že je sem taháte právě vy? Je opravdu podivně podezřelé, že zrovna vy tvrdíte, že všichni vaši sousedé jsou blbí a spikli se proti vám." sykla na ni a čekala na protiúder. Pípalková však jen položila lžíci na kuchyňskou linku a mluvila ještě pomaleji než kdy jindy.
"A vy jste taky blbá. Vraťte mi počítač, co jsem vám věnovala."

Marion z jejího prohlášení málem vybuchla smíchy a vzteky zároveň. Byla tou osobou natolik vytočená, že proti své vůli zvýšila komicky tón hlasu o dvě oktávy výš.

"Ale ovšem, jen si to vaše přátelské věnování nechte. To, co tu provádíte jako pronajímatel nájemci, je nepřípustné. Nemluvě o tom, že výpovědní lhůtu mám dva měsíce. Odstěhuju se odtud pryč co nejdřív, takže doufám, že budete mít při ruce celou moji kauci." Marion poté zabouchla dveře od svého pokoje a s nově nabytou motivací otevřela počítač za záměrem ihned ulovit tu nejnovější nabídku.

Na facebookové stránce odpověděla na téměř nicneříkající inzerát, který nabízel pokoj v dovupatrovém domě ve vilové čtvrti v dáli jen pár kilometrů od ní. U inzerátu nebyla žádná fotka, jen strohý popis lokality a ceny. Slečna, která napsala inzerát, odpověděla Marion téměř ihned.

"Ahoj, jsem ráda, že máš zájem. Nechceš se stavit na prohlídku?"
"Ale jistě," odeslala odpověď Marion. "Klidně hned teď."
"Dobře, napiš mi adresu, přijedu pro tebe autem a společně se na to podíváme."

A do hodiny už Marion stála před panelákem a vyhlížela bílou škodovku. Angela přijela se svým přítelem, který je svezl na místo. Chvíli nervózně seděla na zadním sedadle a aby prořízla ticho, začala se rovnou zajímat o pokoj. Dozvěděla se, že dům leží v klidné vilové čtvrti, odkud se dostane do centra prakticky během patnácti minut. Dům má terasu, balkon, zahradu, garáž a koupelnu na každém patře. Dominantou domu je veliký obývák a prostorná kuchyň s kompletním vybavením.


"A s kým budu bydlet?" zeptala se Marion.
"Bydlíme tam čtyři slečny, ale já v Praze jen pracuju a rodinu mám na druhém konci republiky, tak v tom domě jen občas přespávám na gauči. Takže můj pokoj je vlastně volný a je vhodný k bydlení."
"Dobře, ale...já nemám vůbec žádný nábytek. Ani matraci, natož skříň."
"To nevadí, nechám ti tam pro začátek svojí postel i s matrací a noční stolek. Kauci od tebe zatím potřebovat nebudu, pokud ji teď nemáš. Holky říkaly, že mají prý od nového roku zamluvenou nějakou kamarádku, ale nikdo neví, kdy a jestli vůbec se nastěhuje. Takže kdyby náhodou, můžeš v tom pokoji bydlet do konce roku za sníženou cenu a neplatit kauci. Nevadilo by ti to?"
"Ale vůbec ne! Hlavně, že odjedu pryč od té hrozné ženské, u které bydlím teď."

Marion si pomyslela, že jí někdo zhůry podal záchranné lano, když už stála v bahně téměř po ramena. Jakmile vystoupila z auta, spatřila před sebou hezký rodinný domek v příjemném okolí, kde bylo naprosté ticho a klid, sousední vily vypadaly udržovaně a před jejich branami stála auta vyšší třídy.

Když všichni vešli do domu, v hlavní prostorné hale prvně spatřila minimalistický modrý gauč a schodiště. Podlaha byla z kamene a celou halu osvětlovalo příjemné světlo. Nikdo z nich se nezul a ihned se vydali nahoru.

"Tohle je kuchyň a obývák," otevřela dvojité dveře na chodbě v prvním patře. Vlevo stál gauč, malá televize, televizní stolek a svíčka. Zařízené nic moc. Vypadalo to, jako by v domě bydleli studenti, kteří právě odešli od rodičů a našli si první bydlení. Ale kuchyň napravo zabírala celou stěnu a byla zařízená do písmene L. Vedle stála veliká lednice, byla tam i mikrovlnka, konvice a nějaký mixér. Kuchyň v Marion ihned vyvolala touhu po uskutečnění příjemné představy, že si v právě v tady jednou uvaří skvělou veřeči.

Na chodbě pak byl pokoj jedné spolubydlící, která občas hlídala malého krátkosrstého psa. Naproti jejímu pokoji byla první koupelna, laděná do červena. Na zdi viselo veliké umyvadlo, které odráželo protější zeď, kde stála vana. A přímo u okna i rohová sprcha. V koupelně se nacházela i pračka, sušák a odkladač na kosmetiku.

"Kolik lidí používá tuhle koupelnu?"
"Jen Svenja, dělily byste se o ni. Pak už je na vás, jak se dohodnete, která bude používat sprchu a která vanu. Nahoře jsou totiž tři pokoje a bylo by nefér, kdyby se o koupelnu nahoře dělily tři holky."
"Dobrá tedy, to zní moc fajn."

A stoupali znovu nahoru po schodech. Na čelní zdi se o výklenek opíraly dva obrazy, několik vějířů a cingrlátek. Marion si pomyslela, že tu možná některá ze slečen kreslí a že to jsou její obrazy. Na schodech pak potkala malého hubeného černého kocoura, který na ni zvědavě shlížel seshora. Jakmile se střetly jejich pohledy, kocour nikam neutekl, nýbrž sám se vydal se s ní seznámit. Marion ho jemně pohladila na hlavě a byla nadšená z jeho spokojené tváře, kterou ozvučoval doprovodným vrněním.

"Ježiš to je úžasná kočka," roztála Marion, nepřestávaje ho hladit po hřbetu. "To je úplně jinej mazel než ta, která mi za dva týdny poškrábala ruce."

Nahoře byla koupelna laděná do modra a byla mnohem větší. Velela jí veliká rohová vana, naproti v koutě stál další sprchový kout. Měla střešní okno a osvětlovala koupelnovou stěnu, která měla spoustu šuplíků a přihrádek. A jako další uviděla svůj pokoj, který byl sice malý, ale měl výhled na příjezdovou cestu. Stála v něm fialová dvoulůžková postel a noční stolek.

A tak bylo rozhodnuto. Marion sice dosud nevěděla nic o spolubydlících, ale rozhodně měla jasno v tom, že tu chce bydlet. Alespoň dočasně. Garáž sice nepotřebovala, ale dokázala si představit, že by ji mohla využít k něčemu jinému než jako parkovací místo. A zahrada by byla případně v létě naprostým blahobytem.

"Tak co, bereš to?" zeptala se Angela. "Myslím, že je to hezké bydlení za tu cenu."
"Je tu nějaký obchod nebo alespoň večerka?"
"To sice není, ale dole je benzínka a nahoře je Lidl a nedaleko od něj Kaufland. Je to asi deset minut pěšky."
"A jak rychle se odtud dostanu do centra?"
"Nahoře je autobusová zastávka, ta tě doveze na metro, a jinak tu dole jezdí tramvaj. Ta jede do centra patnáct minut."
"To je nějaký divný, znám tuhle část Prahy docela dobře, a nemyslím si, že tu poblíž jezdí nějaká tramvaj."
"Ale jo," odpověděla nenuceně. "Já tudy nejezdím, vždycky tu jsem autem. Ale dole je zastávka Krematorium Motol."
"Krematorium Motol?"
"Jo, jo...musíš se na ni dostat cestou přímo přes hřbitov."

Marion se zarazila a poškrábala za krkem. Nějak neměla tušení nebo jí nedocházelo, co to přesně znamená, ale pořád ji to neodradilo od toho ten pronájem vzít.

"Tak domluveno," prohlásila po chvíli ticha Marion, vzala si propisku od Angely a podepsala smlouvu.

Když ji Angela a její přítel odvezli zpátky do starého bydliště vyzvednout její věci, potkala Marion na chodbě tmavovlasou správkyni výboru. Zrovna vycházela ven, když Marion nesla z bytu krabice.

"Ale copak, stěhujete se od Daisy?" zeptala se jí.
"No, je to narychlo, ale běžím odtud pryč. Doufám, že já i Barbara budeme poslední."
"To my taky doufáme, slečno, to my taky doufáme...Tak se mějte hezky, ať vám to vyjde." Správkyně se na ni usmála, zamávala jí na rozloučenou a odešla pryč.

Marion krátce zavolala Daisy, že si právě odstěhovala věci, a že si příští den přijde pro kauci výměnou za klíče. Daisy se snažila vymluvit, že peníze z brigády dostane až během několika týdnů, Marion se však nenechala odbýt a rázně jí pohrozila příslušnými úřady na ochranu nájemníků před nepoctivými pronajímateli. A vickrát se o tom nedohadovala.

A tak se spor vyřešil hned. Druhý den Marion naposledy zavítala do bytu, vzala si ze stolu obálku s její kaucí a navždycky zmizela pryč. Daisy jí na rozloučenou laxně potřásla rukou a mlela cosi o tom, že se Marion může někdy stavit na kávu. Tak určitě.

Večer pak zvědavě čekala na své nové spolubydlící a nechala se unášet nejrůznějšími fantaziemi o tom, kdo jsou ti lidé, se kterými bude sdílet rodinný dům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Solcito Solcito | Web | 29. října 2017 v 19:07 | Reagovat

Ahá, tak Marion je Pražačka! Nu, ne že by Prahy nebyla multikulturním centrem, ale doporučila bych postavám přiřadit více v tuzemsku užívaná jména, což by podpořilo realističnost příběhu, přeci jen paní Daisy Pípalková s pravděpodobným původem v Kazachstánu vyznívá spíše jako přezdívka pro úsměvnou postavičku, jejíž věk nepřekročil pětadvacet.

Odstavec, kde se Barbara dožaduje televize je plný zmatků, na scéně se objevuje jakási Lucka, od níž B. pokoj pronajala. Kdo je Lucka (a eventuálně proč má jako jediná české jméno)? Patrně jsi chtěla napsat, že od dotyčné pokoj přebírala, neb byla původní obyvatelkou. informace s tím, že jej však Barbara od ní pronajala je dost zavádějící, celkově doporučuju ten odstavec vyřešit trochu jinak, upřímně jsem se v situaci dost ztrácela.

Tak a teď jdu na část tři. ;)

2 Blackshouts Blackshouts | 29. října 2017 v 19:47 | Reagovat

[1]: Ahoj, díky za poznatky. :) Jména jsem vybrala schválně taková. Je to kvůli tomu, že je příběh inspirován realitou, tudíž všechny postavy jsou reálné. Jejich zvolená jména jsou tedy jakousi cizojazyčnou obdobou těch původních. Daisy Pípalková se od reality liší opravdu jen v několika písmenech. A protože jsem se právě rozhodla, že odkryju tajemství o původu příběhu, a že postavy jsou díky jménům uchovány v anonymitě, mohu rovněž prpzradit, že Lucka jako nevýznamná role krycí jméno nepotřebovala, proto jsem ho neměnila. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama