Prosinec 2017

Fickenhaus, část pátá

8. prosince 2017 v 1:22 | Kirsten |  Ostatní
Nastal prosinec a s ním první mrazy i první sníh, který nečekaně napadal až po kolena. Marion v práci čelila únavě z nekonečných směn, neb dny se krátily čím dál víc a se venku začalo stmívat už v pět odpoledne. V toto období byla navzdory tomu ve své práci relativně spokojená; nevyžadovala příliš úsilí, nikdo ji moc nekontroloval a Marion měla vždy dvě až tři hodiny denně na surfování po internetu na kase. Většinou si četla informace o přihláškách na univerzitu nebo zabíjela čas nejzbytečnějšími návody a videi na Facebooku, které ji nijak duševně neobohatily, avšak dokonale krátily chvíle nudy.

Bylo pět odpoledne, když do bistra vešly dvě nové zákaznice. Svenja a její mladší sestra Karol.
"Ahoj kočko, jak se máš? Jela jsem okolo, tak jsem si říkala, že se u tebe stavím pro jídlo k večeři, než zase odjedu řešit záležitosti," prohlásila důležitě, ale nanejvýš přátelsky Svenja, která si právě odložila na pult zimní čepici a usmála se na ni od ucha k uchu. "To je ale zima,co?"
"Dík, je super, žes přišla," oplatila jí široký úsměv Marion. "Dáš si něco? Dám ti padesát procent slevu."
"Jojo...jé, ty jsi hodná. Co mi doporučíš?"
"Dej si Pad Thai, Udon, rýži s lososem nebo Pho," zarecitovala Marion. "Bejt tebou si ale dám nějaký sushi, můžeš si toho vzít v podstatě kolik chceš."

Svenje se rozzářily oči a objednala si pro sebe a sestru rýžové nudle s kuřecím masem a oříšky a na baru si vyzvedla krabičku čerstvého sushi. Marion si s nimi současně u kuchařů objednala jídlo podle jejich fantazie, aby si společně s holkami při hluché hodince vychutnala večeři. Celou dobu si s nimi povídala o zážitcích z předešlých několika dní, kdy se doma se Svenjou jen míjely, a náramně si užívaly společně strávený čas jako dlouholeté kamarádky.

"Uvidíme se doma večer?" zeptala se Marion, když sklízela ze stolu nádobí, zatímco si slečny zapínaly bundy.
"Asi ne. Sice teď jedu na otočku domů, ale pak zase razím do centra s kámošema malovat a vrátím se docela pozdě. Až tak kolem půlnoci," pokrčila omluvně rameny Svenja a vtiskla jí na tvář mlaskavou pusu.

"To nevadí, tak se kdyžtak uvidíme zítra." Marion vyprovodila holky ven z bistra a vřele jim zamávala na cestu s hřejivým pocitem obohacenosti přátelstvím na duši.

V půl desáté večer, když zavřela kasu a po dvanácti a půl hodinách opustila bistro, si šla Marion znovu pro několik lahví piva do obchodního centra. Sice už uběhlo několik týdnů od první nezbytné procházky hřbitovem, ale Marion v sobě stále nemohla najít tu odvahu, jak statečně zdolat stezku mrtvých bez otupělých smyslů. Během patnácti minut jízdy tramvají do sebe vyklopila dvě lahve piva a sklo nechala na lavičce na zastávce bezdomovcům, kde vystupovala. Před bránou střeženou kamennými sochami vylovila v kabelce krabičku cigaret, zapálila si a pustila si do sluchátek tu nejveselejší písničku, kterou v rychlosti vylovila v playlistu. Jen v takovém rozpoložení byla schopná kráčet křížem krážem místem posledního odpočinku, kde měla před dvěma lety pohřební obřad její kamarádka.

Když Marion dorazila domů, řítila se proti ní z druhého patra jedna ze spolubydlících.